Je mi přes třicet. "Něco málo". Chi chi. Je mi přest třicet, děti povyrostly a já si našla víc času pro sebe. Ubylo mi ranní převlékání a kontroly všeho možného i nemožného. Jsou samostatné. Stačí nachystat snídani a zavelet. A já? Naplno jsem znovu propadla kouzlu dekorativní kosmetiky.
Jak jsem psala, přišlo to nenápadně. Plíživě. Co si budeme povídat, po třicítce se ani má do té doby nenáročná pleť spokojující se s minimální péčí změnila. Z občasného použití denního či nočního krému se stala denní rutina. Stejnětak i se stalo nutností pečlivé čištění pleti. A společně s tím jsem se vrátila ke každodennímu líčení - ne, řasenka fakt nestačí ;). Mám ráda přirozený makeup, ale také ráda experimentuji a zkouším výraznější líčení.
A protože máloco dělám napůl, ale naopak se do všeho řítím bezhlavě po hlavě, začaly se mi množit štětce, make-upy, pudry, tvářenky, rozjasňovače, oční stíny, bronzery a všechny další potřebnosti. A pořád jich není dost. Právě teď bych NUTNĚ potřebovala minimálně dalších pět produktů a pár štětců. Hned. Samozřejmě. No a protože já sama, když si vybírám, jaký produkt koupím, hledám na internetu recenze na produkty, rozhodla jsem se založit tenhle blog. Ráda bych zde sdílela svoje zkušenosti, radosti i starosti právě s kosmetikou.
Tenhle blog by měl být Také o tom, že každá žena může být krásná. Kila navíc samozřejmě nezmizí přejetím štětce po obličeji. Ale tím štětcem můžeš svou tvář rozzářit a podtrhnout svoji jedinečnost. I když už dávno nejsem ta mladá, štíhlá, nohatá blondýnka, jakou jsem bývala, učím se najít si na sobě to krásné. Třeba vlasy. Husté, pevné, zdravé. Díky Bohu za ně. Nebo nehty. Krásný tvar, pevné. Co by za to jiné daly, že? Zkouším věci, kterých jsem se dříve bála. Třeba taková tvářenka byla po několika pokusech z mládí, kdy jsem dopadla jak Marfuša, obrovský strašák. A teď bez ní nevyjdu na ulici. Podobně jsem pronikla i do jiných makeupových kouzel. Zkrátka mě to baví a lítám v tom...
...jsem svá. A je mi dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat